vendycool1998

Kamila, 13

Hovory o duchách
Bylo to na velikonoce. Můj děda před 3dny dostal mozkovou mrtvici, kterou přežil. Já jsem se jedno odpoledne hrozně nudila, tak jsem šla za bratrancem a sestřenkou. Povídali jsme si o různých věcech a přesně v 15:00 nás napadlo, že bychom se mohli začít bavit o duchách nebo nějakého zkusit vyvolat. Probrali jsme všechny bytosti, které známe a nakonec jsme skončili u Satana. Pak nás to přestalo bavit, ale trochu jsme se báli, jestli se na nás ty duchové nebudou zlobit a něco nám neprovedou. Ale nic se nedělo, tak jsme si říkali, že to je stejně výmysl, že žádní duchové nejsou. Jenže vtom mě přišla vyzvednout mamka a byla celá ubrečená. Když jsme se jí zeptali, co se stalo, řekla, že děda zemřel a že se to stalo přesně v 15:00. Byla to jen náhoda nebo něco jiného? O duchách se už ale raději vůbec nebavíme.

Monča, 11

Strašidelný vetřelec
Tento hrozný zážitek nemá nic společného z duchama ani se strašidlama, ale přesto je strašidelný. Jednou večer jsem seděla na gauči a koukala jsem se na televizi. Mamka šla uspávat bráchu, tak jsem byla sama. Od zapnuté TV se na stěnu odráželo okno. Je to tak vždycky, takže jsem nad tím vůbec nepřemýšlela, ale to, co jsem viděla o pár minut později, tak na to nikdy nezapomenu. V tom okně se objevil obrys hlavy!!! Rychle jsem se zvedla, že se podívám, ale hlava zmizela. Běžela jsem nahoru k mamce a řekla jsem jí to. A ona mi odpověděla, že když měla otevřenou ventilačku, tak slyšela, jak někdo běží přes terasu. Mamka pak nemohla spát a já taky ne. Nikomu bych nepřála, aby to zažil. Bylo to hrozný!!!

Žužu, 18

Věřím na zázraky!
Tohle se mi stalo jednou, když jsem byla s kámoškou na táboře. Měly jsme noční hlídku asi v půl jedné v noci a nic se nedělo, takže jsme se nudily. Po chvilce kamarádku napadlo, že bychom mohly vyvolat ducha jedné holky, která se utopila v řece u tábora. Tak jsme si sedly u řeky a začaly odříkávat: ,,Duchu, jestli tu jsi, ať spadne větev ze stromu." Jak jsme to dořekly, ztichly jsme a po chvilince ticha jsme se začaly šíleně tlemit, protože se nic nestalo. Ale najednou spadla větev a ozval se dívčí jekot a pláč. Já i kámoška jsme se začaly příšerně bát a když jsme se koukly na místo v řece, kam dopadla větev, uviděly jsme nějakou holku, jak se topí. Oběma nám přišla povědomá a když začala volat naše jména, neváhala jsem a skočila za ní do vody. Během pár minut už jsme obě byly v klubovně zabalené do spacáků a srkaly jsme horký čaj. Později mi ta holka řekla, že je náměsíčná a že tím trpěla i její sestra, která se tu asi před pěti lety utopila, protože ve spánku spadla do řeky. Ráno jsem se na to místo šla podívat a větev se vesele houpala na stromě ve větru. Do dneška si myslíme, že nás na topící holku upozornil duch její sestry. Od té doby věřím na zázraky!

Měla jsem pejska Tedynka, během těchto prázdnin, se ale stala tragická nehoda...

Odjeli jsme na 10 dnů do Chorvatska a našeho Tedyska hlídali babička s dědou. Po deseti dnech jsme se na něj celá rodina těšili a nakonec jsme se dočkali. Strávili sme sním krásné dopoledne na naší chalupě. Bylo hrozné horko a on lítal po zahradě jako splašený. Vběhl mezi popadané hrušky, kde byly samé vosy. Asi 4 ho popíchaly a on byl na ně alergický, takže se začal dusit, upadl na zem a nemohl dýchat. Ihned jsme jeli do města, které bylo od nás 15 km, ale tam měl zrovna veterinář dovolenou. Jeli jsme do dalšího města, které bylo od nás 25 km. Držela jsem ho v náručí a měla jsem prsty mezi jeho zuby, aby mohl trošku dýchat. Protože jsem ho opravdu milovala, foukala jsem mu i do pusy, jen aby to zvládl. Když jsme dorazili k veterině, dali mu tam několik injekcí a řekli,že bude v pohodě, že se musí z toho vyspat. Vypadal mnohem líp jen stále nemohl chodit. Jenže večer mu začala téct krev z konečníku, tak jsme jeli ještě ten večer k nejlepšímu veterináři v okolí, který mu dal další injekce a řekl, že se z toho vyspí. Celou noc jsme sním byli vzhůru. Asi v pět ráno mi bylo jasné, že se nic nelepší. Stále krvácel a nemohl spát, protože se bál že už se nikdy neprobudí. Stále se nemohl postavit, měla jsem strach, že ochrne nebo umře. Hned jak to šlo, jsme s ním zase jeli k veterináři a ten řekl, že bude v pohodě, že se lepší a dal mu další injekce s tím, že ať odpoledne ještě přijedeme a ať mu voláme, jak na tom je. Ale ani ne za pět minut na to, co jsme vyjeli od veterináře, Tedy dostal křeč a zemřel mi v náručí. Rychle jsme se vraceli, ale už bylo pozdě. Zkolabovala jsem, protože jsem tomu nemohla uvěřit. Doktor nám později řekl, že měl embolii, že mohl zemřít kdykoli, že jen čekal na nás, až se vrátíme z dovolené, aby se s námi rozloučil. To vosí píchnutí to prý jen urychlilo. Protože jsme na tom celá rodina byli hodně špatně, jeli jsme hned druhý den pro nového pejska. Podle jeho rodičů, bude nejspíš vypadat jako Tedynek. Jmenuje se Montík a moc nám pomohl překonat smutek. Tedynkovi jsme u naší chaloupky vykopali hrobeček a tam mu poházeli jeho hračky a zapalujeme mu každý den svíčku. Je to už víc než měsíc, co se to stalo a stále nám moc chybí. Máme tě rádi!

Tenhle příběh se stal mně a mojí kamarádce Andree...

Je to už hodně dávno,co kámoška Andrea měla pejska (jorkšíra) Maxíka. Chodili jsme s ním na procházky, přitom jsme kecaly... Andrea vždy Maxíka pouštěla z vodítka, aby se trošku proběhl .Ale jednou se to stalo Andree osudným... Kolem šla parta výrostků, kteří nás neměli v oblibě. Měli s sebou na vodítku loveckého psa, který byl agresivní. Jeden z nich něco pošeptal tomu, co měl psa na vodítku. Spolu se začli hlasitě smát. Nakonec pustili psa z vodítka. My rychle volali Maxíka, ale už jsme to nestihly. Pes Maxe chytil a začal na něj útočit.

Jakmile Maxíka pustil, rychle jsme ho s Andreou vzaly a běžely k ní domů. Ale její rodiče zrovna někam odjeli.Tak jsme běžely k nám. Táta honem nastartoval auto a jeli jsme na veterinu. Tam Maxíka několik hodin operovali. Aja zavolala svým rodičům. Ti za námi hned přijeli. Veterinář řekl Andreiným rodičům, že Maxík nemá šanci na přežití. Museli ho utratit. Naposledy jsme se s ním rozloučili a všichni jsme brečeli. Teď má Andrea nového psa Paddyho a na počest Maxíka stejné rasy. A ti výrostci?? Jejich rodiče se museli složit na částku 25000. To byla cena Maxíkovy operace. Já a Andrea teď chodíme s Paddym ven, ale použily jsme se a nikdy ho nepouštíme z vodítka!

Ahoj, můj blog je www.evulkabambulka.blog.cz ale tys mi napsalakomentář, ale mi se odeslal jenn na email, ale jinak nikam. Na blogu ho nemám.